Dystrofinový glykoproteinový komplex (DGC) je skupina proteinů nezbytných pro udržení stability svalové membrány. Komponenty DGC zahrnují dystrofin, syntrofiny, dystroglykany a sarkoglykany. DGC se skládá z dystrofinem asociovaných glykoproteinů (DAG). Jednou z funkcí DGC v kosterním svalu je vazba k extracelulární matrix v buňce prostřednictvím merosinu, k aktinovému cytoskeletu pomocí dystrofinu, který na svém aminokyselinovém konci obsahuje aktin-vázající doménu. U Duchennovy muskulární dystrofie způsobené absencí dystrofinu vede nepřítomnost dystrofinu k 90% redukci všech proteinů s ním asociovaných.

Dystrofinový protein jako součást DGC komplexu je produktem dystrofinového genu. Jedná se o největší gen lidského genomu, zaujímá cca 2,4Mb, což je asi 1% chromozomu X. Nachází se v chromozomální lokalizaci Xp21.2. Gen se skládá ze 79 exonů, tyto kódující sekvence zahrnují pouze 0,6% genu, zbytek (99,4%) tvoří velké introny – nepřepisující se oblasti. Pro svou velikost je tedy náchylný ke spontánním mutacím, které tvoří až 30% všech jeho mutací. Různé typy mutací způsobují syntézu defektního nebo zcela nefunkčního proteinu. Nejčastější mutací (65%) jsou delece jednoho nebo více exonů, 20 % mutací tvoří bodové mutace (z nichž je asi 50-75% nonsense bodových mutací), u dalších 10% pacientů najdeme duplikaci jednoho či více exonů a u 5% pacientů prokážeme translokaci nebo není mutace nalezena.

Funkce dystrofinu není zcela objasněna. Zřejmě zprostředkovává vazbu mezi intracelulárním a extracelulárním (buněčným a mimobuněčným) prostředím tím, že vytváří spojení mezi aktinovým cytoskeletem a proteiny extracelulární matrix a umožňuje jejich komunikaci a stabilizuje sarkolemu během kontrakce a relaxace svalu. Dále se uvádí, že dystrofin je podobný alfa-aktininům a spektrinům, zajišťuje mechanické zesílení sarkolemy (kosterní sval), signální transdukci (řízení průměru svalových vláken) a ukotvení a stabilizaci dystroglykanů a sarkoglykanů.

Izoformy dystrofinu:

  • Svalový dystrofin
  • Kortikální dystrofin (v postsynaptické membráně, kosterním svalu a retině)
  • Dystrofin Purkyňových buněk
  • Retinální dystrofin
  • Fetální dystrofin mozku a ledvin
  • Dystrofin Schwannových buněk
  • Gliální dystrofin
  • Apodystrofin

Zdroj:

MAŘÍKOVÁ, Taťána. Neurogenetika svalových dystrofií a kongenitálních myopatií. Praha: Maxdorf, c2004. ISBN 80-7345-015-1.

MRÁZOVÁ, Lenka. Duchennova svalová dystrofie - patogeneze, klinický obraz, diagnostika, aktuální možnosti teraipie 
Dokument

Online prezentace - Patofyziologie svalů

Obrázek

Online prezentace - Funkce proteinů